Obecní úřad Běchary
507 32 Kopidlno
obecBěchary
V Běcharech bydlím od svého narození, bydlí tu moje rodiče, sourozenci, babička. Bydleli tu mé prarodiče i jejich rodiče a tak dále. Mohla bych pokračovat až do dob kdy se o lidech už záznamy nedochovali. Myslím, že pro pochopení své budoucnosti člověk musí nejprve pochopit svou minulost.
Jdeme-li z Kopidlna na východ po klikaté silnici kolem cholenického kostelíka, dojdeme do Běchar. Vesnice seskupená v údolí kolem potoka Stříbel. Naše rodná obec. Jak mile a hřejivě působí po letech pohled na rodnou vesnici z vrchu od Cholenic, nebo z Homolky, nejvyššího místa v celém okolí. Hledáme očima náš dům, žlutý kostelík, školní budovu. Tam dole mezi jednotlivými domky v uličkách se procházíme ve vzpomínkách a myslíme na nejlepší kamarádství, na ty, kteří se rozprchli do světa a vzpomínají jako já i ty. Vzpomínáme i na ty kteří již nejsou mezi námi. s pietou a v tichu postojíme na místním hřbitově tak, jak si to všichni zaslouží. Kdo by nevzpomněl na hry na honěnou při pasení hus, opékání brambor i na tažení za hrachovými luskami, nebo na třešně a zeleninu pěstovanou na poli. To chvilkové klukovské kamarádství zakončené mnohdy zápasem nebo rvačkou a pronásledováním, to byly zážitky, které jsou uloženy v nás, pro všechny, každá generace zvlášť. Vzpomínáme na to naše mládí plné lumpačin až po první zamilování, lehké jako peříčko, které tak lehko odlétlo, než jsme je stačili zachytit. A sport! Kopaná, která nám přinesla vždy tolik uspokojení, touhy hrát v kolektivu, která ve svém nejvyšším rozvoji přinášela do vsi vzrušení a naději, výhry a zklamání, nové přípravy pro sportovní utkání za podpory téměř celé obce. Ve škole jsme museli poslouchat. Učitelé byli přirozenou autoritou a nejen pro školáky. Široko daleko lidi věděli, že se v Běcharech hraje ochotnické divadlo na velmi dobré úrovni. Sál byl vždy naplněn. Život nás rozposílal po světě. Každý šel za prací, mnozí se vracíme jen málo, ale děti a vnoučata vědí o tom, jaký byl náš život mládí, rádi to poslouchají a jsou žádostiví, co jim zase budeme vyprávět o naší rodné obci. A veršík brnkne na naši citlivou strunku:
Úrodné lány - lesní háj,
To je ten náš, můj rodný kraj.
Co můžeme dobrého udělat pro rodnou obec - udělejme! Dala nám mnoho a zaslouží si to.
Karel Šoltys rodák a čestný občan Běchar
V běhu dějin má každé osídlené místo naší vlasti významnější i méně významné období. Běchary s blízkým okolím se v minulosti nevyznačovaly ničím výjimečným, ale vzhledem k dochovaným zprávám mohou svými osudy, zejména v období feudalismu, sloužit jako modelová rozvojová obec.
Ves Běchary je vzdálena asi 3 km jihovýchodně od Kopidlna na hranicích jičínského okresu. Původně se jmenovala Běchaři, tedy bydliště běcharů. Jméno naší obce vzniklo pravděpodobně z dob germánského osídlení a to z germánského slova "becherer", což znamená výrobce dřevěných nádob, pohárů na pití, které Germáni vyráběli. Dokladem toho jest první pojmenování naší obce jako "Behár, Bechar" atd., které možno zjistit v "Regesta Bohemiae et Moraviae".
Nejstarší zmínka o vsi pochází ze zlomku nejstaršího urbáře pražského biskupství, který se dochoval na přídeští dnes neznámého rukopisu knihovny Národního muzea. Když ho v r. 1881 vydal Josef Emler, určil dobu jeho vzniku rokem 1290 a pod tímto datem je v literatuře uváděn. Podle novějšího rozboru textu urbáře, který roku 1960 uveřejnil Rostislav Nový, byl urbář založen v letech 1283 - 1284. Tedy v době, kdy skončila nešťastná poručnická správa Oty Braniborského. Proto jsou v urbáři uvedeny i pusté lány. Podle tohoto urbáře patřily k běcharskému biskupskému zboží polnosti v Běcharech, Dětenicích, Kamensku /zaniklá ves, později dvůr/, Křelině a Sedlišti, časem přibyly pozemky v Budčevsi a Vesci. V Běcharech bylo dvacet dva a půl lánu polí, z nichž čtyři lány mělo osm vinařů, jeden lán měl nápravník, který měl k biskupství vojenskou povinnost. Devět lánů bylo pustých. Z každého lánu se platilo půl hřivny stříbra /1 hřivna, později též "kopa grošů", bylo 60 grošů/. Dále zde byli dva dozorci, kteří dohlíželi na to, komu jsou platby posílány a dva podsedkové, kteří neměli téměř žádné pole a vykonávali posílky. V r. 1290 bylo uvedeno 36 lánů polí, z nich 8 vinařů mělo pět a půl lánu. Peněžní renta z lánů byla jedna hřivna stříbra a naturální dávky 10 stychů /asi 930 litrů pšenice, 6 kuřat a dva sýry/. Král Václav II. udělil v r. 1292 pražskému arcibiskupství privilegium zřídit v Běcharech dvůr. Urbář pražského arcibiskupství z roku 1390 uvádí zde 40 lánů a 40 zahrad. Byl zde Sloták, který měl 4 lány a platil jen ze dvou. Ze dvou nic neplatil, protože zde sloužil jako kamenostřelec /vrhač kamenů/. Vykonával zde tedy vojenskou službu. V roce 1349 rozhodl arcibiskup Arnošt z Pardubic, aby poddaní z Běchar, Budčevse a Kamenska ve žních pracovali dva dny týdně u žeretického dvora /u Mladé Boleslavi/, který patřil pražskému arcibiskupství. Kromě pražského arcibiskupství měl v Běcharech také nějaký majetek Sezema z Běchar, který byl r. 1322 obviněn, že s dalšími pěti zemany z okolí způsobil Vokovi z Rotštějna na jeho statku v Údrnicích škodu za 200 hřiven stříbra. Podle Sedláčkova díla Hrady, zámky a tvrze království českého byl v Běcharech 1382 purkrabí Bohanec, což by nasvědčovalo tomu, že zde byla tvrz.
Nejstarší zmínka i běcharském kostele a plebánii /faře/ je z r. 1312, kdy biskup Jan IV. z Dačic srovnal spor zdejšího plebána Štěpána se zderazským klášterem o desátky z klášterní vsi Chotěšic. Ze zdejší plebánie a kostela se pole desátkového rejstříku z roku 1369 pololetně platilo 36 grošů papežského desátku. Patřily tedy Běchary - jako i Drahoraz - mezi nejbohatší farnosti v okolí. Podací právo /schvalovat jmenování faráře /měl hradecký arcijáhen, který zde měl dvůr zastaven trvalému nájemci Janu Krojovi ze Žitětína za 24 kopy grošů ročně. O Běcharských plebánech se zachovaly jednotlivé zprávy. Tak v roce 1378 urovnával běcharský farář spor zemanů z Češova a Sobčic s kapitulou sv. Apolináře. Nic bližšího není známo o sporu, který měl r. 1397 běcharský farář Buzkon s Alešem z Běchar. Do roku 1402 měl faru v Běcharech Vavřinec z Březové, který měl v letech 1391 - 1401 faru v Lounech. v r. 1402 získal papežův souhlas k tomu, aby mohl mít dvě obročí. Nebyl kněz, studoval práva, vstoupil do dvorské služby krále Václava a většinou dlel v Praze. Proto ho na farách, kde vybíral pouze poplatky, zastupovali kněží střídníci. Vavřinec z Březové užíval jako běcharský plebán kulatou pečeť. Po vypuknutí husitských bouří se stal umírněným husitou a proslavil se jako autor Husitské kroniky. V roce 1402 směnil faru v Běcharech s Epifanem za jeho faru ve Všestarech. Farář Epifan zůstal v Běcharech až do roku 1414, kdy se souhlasem hradeckého arcijáhna Adama z Nezetic směnil faru s Vilémem za faru v Ředhošti. Již za rok po odchodu Viléma na faru do Staré /Starých Hradů/ přišel sem farář z Ledče. Roku 1416 se souhlasem arcibiskupa Konráda z Vechty směnil zdejší farář Jan faru s Janem z Týnce /o. Mladá Boleslav/. Poslední zpráva o zdejším faráři je z roku 1423, kdy plebán Jan byl v Žitavě ve vyhnanství. Za faráře Mauritia v r. 1400 věnovali bratři kněz Drslav a zeman Václav z Cholenic novému oltáři Všech svatých v kostele sv. Vojtěcha v Běcharech stálý důchod 8 kop grošů ročně z Bílska a Židovic. V r. 1407 přidal kněz Drslav k této dotaci ještě 2 kopy grošů ze svého platu faráře v Sovenicích /o. Nymburk/, ale r. 1419 převedl tento plat zpět do Sovenic. V roce 1416 byl nájemcem dvora v Běcharech, který patřil pražskému arcibiskupství, Ondřej z Běchar, řečený Holý.
Po husitských válkách přicházely postupně žerčicko-běcharské statky pražského arcibiskupství na nové majitele. V r. 1436 císař Zikmund zapsal Jankovi z Desčerp zástavu na statek Žerčice s tvrzí v Žerčicích a několika vesnicemi, mezi nimi jsou Běchary, Kamensko a Budčeves. Listina se odvolává na zástavu pražského arcibiskupa Konráda z Vechty. Císař Zikmund v listopadu 1437 zapisuje Václavovi z Mačovic a jeho manželce Anežce vsi Běchary, Budčeves, Kamensko a Kostelní Hlavno /o. Mladá Boleslav/. Václavova druhá manželka Anna měla v Chotěšicích vladycký statek s tvrzí, k němuž byly Běchary připojeny. Dvůr v Běcharech brzy nato koupil Ctibor z Pařezu, ale ves Běchary zůstala ještě asi 80 let u Chotěšic. Jeho syn Jan se připomíná 1445. Své právo na Mladějov prodal své maceše a psal se z Běchar a Pařízku. V letech 1457 - 1465 byl rychtářem v Jičíně. Se svou matkou Annou rytířkou z Běchar měl 1460 -1477 dům v Jičíně. Jeho syn Václav z Běchar prodal v roce 1484 po jeho smrti rychetní právo i rychtářskou lázeň v Jičíně Samueli z Hrádku a Valečova, majiteli Velišského panství a města Jičína. Podle kroniky vršecké fary patřil tento dvůr kolem r. 1500 vladykovi Bavoru Bádenskému z Újezda. Druhý dvůr v Běcharech měl Vaněk z Běchar, který r. 1448 pomáhal Jiřímu z Poděbrad při dobývání Prahy.
Kolem roku 1500 se v Běcharech objevují Halamové z Běchar. Mladý rytíř Jan Kopidlanský zabil v hádce 3. října 1506 v Praze Jana Cukra z Tamfeldu. Protože se to stalo v době vyhlášeného míru při výročním trhu, byl ještě téhož dne odsouzen a sťat. Jeho bratr Jiřík zapsal svůj dědický podíl matce a bratrovi a listem z 18. července 1507 vypověděl boj Pražanům a dalším městům. Loupil a pálil jejich vsi a dvorce. Toho se účastnil i jeho pomocník Vaněk Halama z Běchar. Když v roce 1508 najímal lidi n vypálení Hradce Králové, byl u Hradce zajat, mučen a předán Pražanům. V Praze byl 8. září právně tázán zemskými soudci, odsouzen a 9. října 1508 na Pohořelci sťat. V literatuře se mylně uvádí, že byl sťat 1509, ale pondělí 9. října - jak píší prameny - bylo 1508 a ne 1509, kdy bylo úterý. Jiřík Kopidlanský po ukončení bojů potrestán nebyl. Těmto událostem se dosti podrobně věnoval Palacký ve svých Dějinách národa českého v Čechách a v Moravě a Václav Kaplický v historickém románu Škůdce zemský Jiří Kopidlanský.
Syn popraveného Vaňka Halamy, Jan Halama z Běchar, zdědil po otci majetek v Běcharech. V roce 1555 vystupoval Václav Halama, syn Jana Halamy, jako svědek ve sporu mezi panstvími Kopidlno a Veliš. Jeden dvůr v Běcharech v r. 1569 vlastnil Diviš mladší Tuněchodský z Poběžovic. Později snad tento dvůr převzal Matyáš Zásmucký ze Zásmuk, který 1582 vystupoval jako svědek na listině o prodeji polí Václava Halamy. Ten někdy v této době byl již asi hejtmanem panství Kopidlno, prodal majetek v Běcharech a koupil dům v Kopidlně. V roce 1596 jako spoluhejtman kopidlenského panství spolu s dalšími kopidlenskými úředníky hojně popíjel v domě Doroty Písařky v Jičíně. Pak se dopustili ve městě veliké výtržnosti, která byla řešena soudně. Není známo ,jak s ním byl příbuzný Jindřich Halama z Jičína, který s manželkou Kateřinou z Libštejna roku 1584 zdědil domek v Kolíně po panně Lucii Bělské z Kaříšova. Když v r. 1527 prodal Zikmund Kopidlanský /bratr zemského škůdce Jiříka/ moravskému pánu Václavu Haugvicovi z biskupic panství Kopidlno, patřily k němu i Chotěšice a Běchary. Haugvicův syn Jan prodal r. 1559 panství Kopidlno, ale bez Běchar, které si ponechal a r. 1564 přenechal českému králi Ferdinandu I.. Ves Běchary byla připojena k panství Staré Hrady, kam patřila až do roku 1609, kdy ji tehdejší majitel Starých Hradů Oldřich Desiderius z Pruskovic od panství odprodal i s přikoupeným dvorem Baltazaru Rombhácovi ze Suché. Ten ji připojil ke svému panství Kopidlnu jehož součástí zůstala až do konce feudalismu. Kdy zanikla fara v Běcharech nevíme, ale podle pamětní knihy kopidlenské fary byl kostel v Běcharech ještě 1649 farním a byly k němu přifařeny Běchary, Budčeves, Cholenice a Mlýnec. V době rekatolizace, kdy museli odejít ze země všichni nekatoličtí kněží, byl zdejší kostel sv. Vojtěcha filiální k faře v Kopidlně. Podle hlášení komisařů nad reformací z r. 1652 byl kopidlenský farář Jakob Jaron, člen křížovnického řádu, jediným knězem na šlikovských panstvích Kopidlno a Veliš. Od roku 1787, kdy byla obnovena fara ve Vršcích, jsou Běchary filiální k ní. V roce 1903 usilovala zdejší obec o vlastní duchovní správu. Pro nedostatek peněz se osamostatnění neuskutečnilo.
V době třicetileté války zdejší kraj utrpěl značné škody. Stav Běchar po válce ukazuje soupis z roku 1654 zvaný berní rula. Byli zde tehdy 2 sedláci a 17 selských gruntů bylo pustých, 7 chalup, z toho 5 pustých, domkář zde nebyl žádný. Byly tedy Běchary válkou dosti postiženy, celkem bylo 22 usedlostí pustých. Za sto let v roce 1756, jak uvádí tereziánský katastr, bylo zde celkem 33 hospodářů, z toho 12 velkých sedláků mělo přes 60 strychů polí /18 ha/, čtyři sedláci měli 30 - 60 str. /9 - 18 ha/, patnáct hospodářů mělo 15 - 30 str. /4,5 - 9 ha/, část z nich byli chalupníci, skupina 5 - 15 str. chybí, dva domkáři měli 1 - 5 str. /0,3 - 1,5 ha/, bezzemci a domkáři do 1 str. polí zde nebyli. Z uvedeného je zřejmé, že v Běcharech převládaly velké statky. Dvanáct velkých sedláků mělo 3 dny čtyřspřežní koňské roboty týdně, čtyři sedláci jeden a půl dne dvojspřežní roboty, ruční robotu mělo 15 poddaných 3 dny a 22 poddaných 1 den týdně. Průměrné množství potažní roboty mělo značný význam pro hospodaření zdejšího vrchnostenského dvora. V této době byl v Běcharech kovář, zedník, dva tesaři, dva tkalci, patnáct podruhů /bydleli v nájmu/ a obecní pastýř. V roce 1790 měla obec Běchary 75 domů. Roku 1835 měla již 86 domů a 572 obyvatele, v tom jedna izraelská rodina. Byl zde dvůr, ovčín, hospoda, stranou ležící mlýn a asi půl hodiny vzdálená samota Běchárky, kde bylo 7 domů. Vznikly asi počátkem 19. století.
O počátcích školního vyučování v Běcharech nic nevíme. Nejstarší zpráva je ve starém kostelním kancionále a uvádí, že 6. dubna 1720 zemřel běcharský kantor Václav Peterka. Podle další zprávy nastoupil v roce 1789 kantor Vavřinec Hořejšek po zemřelém otci Janu Hořejškovi, který zde učil asi 30 let. V r. 1790 dostala obec povolení postavit školu. Než byla postavena 1794 dřevěná škola, učil kantor ve vlastní chalupě. Chodily sem i děti z Budčevse až do roku 1817, kdy si v Budčevsi založili vlastní školu. Po Vavřinci Hořejškovi se r. 1817 stal zde učitelem František Hnízdo, rodák z Popovic. Bydlel ve škole a učil zde až do své smrti 6. prosince 1859. Byl dobrým učitelem i muzikantem a vychoval řadu dobrých hudebníku. V obci byl velmi oblíben a vděční žáci mu na hřbitově postavili náhrobek. V roce 1879 byla postavena nová jednopatrová škola o dvou učebnách s bytem pro řídícího učitele a obecní úřadovnou. 1882 byla škola rozšířena na dvoutřídní a byla založena žákovská knihovna. V roce 1894 byla škola rozšířena o 3. třídu. V roce 1900 měla 146 žáků. Když byl r. 1914 jeden učitel povolán na frontu, byl počet tříd snížen na 2, a to zůstalo i po válce. V roce 1935–36 byla stará škola zbourána a na jejím místě postavena nová. Škola měla 2 třídy s 103 žáky. Mateřská škola byla v Běcharech zřízena 1951. Někdy v této době se škola stala jednotřídní. V roce 1960 měla 24 žáků. V roce 1961 byla vybudována školní kuchyně a jídelna. Základní škola byla 1979 zrušena a v budově zřízena středisková mateřská škola pro 60 dětí. V roce 1985 došlo i k jejímu zrušení. Teprve 1. září 1989 byla opět otevřena mateřská škola. Dne 1. září 1991 byla v Běcharech otevřena i základní škola, která se 1996 integrovala s mateřskou školou v jeden celek. V roce 1999 měla základní škola 10 žáků a do mateřské školy chodilo 25 dětí.
Po zrušení feudalismu v roce 1850 byly Běchary začleněny do politického okresu Jičín a soudního okresu Libáň. Úřední název obce zněl Velké Běchary, měly přidělená místa Velké a Malé Běchary /Běchárky/ a celkem měly 572 obyvatel. Počet obyvatel v Běcharech stoupal až do r. 1880, kdy dosáhl 651, pak klesl na 580 v letech 1921 a 1930. Po roce 1945 odešlo z Běchar do pohraničí 147 rodin /asi 60 osob/ a v roce 1950 klesl počet obyvatel na 400. V r. 1970 zde bylo 278 a v r. 1991 220 obyvatel. Domů v r. 1869 bylo 86 a stále přibývalo. V roce 1900 bylo 99 domů, 125 domů v r. 1930, 131 v r. 1950 a od r. 1970 je 135 domů. V Běchárkách v r. 1869 bylo 37 obyvatel a 8 domů. V r. 1880 bylo 70 a v r. 1910 96 obyvatel, pak stav obyvatel začal klesat, v r. 1950 na 55, v r. 1970 na 21 a 1991 na 4 obyvatele. Počet domů v r. 1890 dosáhl 14 a od r. 1950 je stále 18.
V roce 1877 byly v Běchárkách postaveny nové budovy dvora. V r. 1879 byla v Běcharech zrušena cihelna. V osmdesátých letech 19. století se rozvíjel společenský život obce. V roce 1881 byla založena Hospodářko-občanská beseda, jejímž účelem bylo vzdělávat místní občany. V témže roce obec zakoupila ruční stříkačku a příštího roku 1882 se ustavil Sbor dobrovolných hasičů. V roce 1885 vznikl Spolek divadelních ochotníků. V roce 1901 byl pak ustaven Spořitelní a záložní spolek a v roce 1904 byla zřízena obecní knihovna. Podle vydaných adresářů byl v Běcharech od r. 1900 již z dřívějších dob mlýn, který mlel do r. 1930 a snad i za války někdy na černo. Dále zde byly dva hostince /někdy spojené s obchodem/, dva obchodníci – kupci /1907 tři/, kovář a kolář /1927 dva kováři a dva koláři/. V r. 1907 přibyli truhlář /1912 dva/, obuvník, krejčí /1907 a 1927/, řezník /1927dva/. Sedlář a agent pojišťovny jsou uvedeni pouze v adresáři z r. 1907. Jak tyto prameny ukazují, bylo zde dosti řemeslníků a často se měnili. Velkostatek měl v Běcharech a v Běchárkách dvůr, který celkem obhospodařoval 305 ha pozemků. Při pozemkové reformě byl v r. 1922 rozparcelován zemědělcům. Zbytkový statek v Běcharech získal Václav Runčík a zbytkový statek v Běchárkách Legionářské družstvo. V roce 1913 byl v Běcharech postaven gravitační samospádový vodovod, 1925 byla provedena elektrifikace obce, v r. 1930 založeno traktorové družstvo, které mělo 53 členů a 1931 bylo postaveno nové koupaliště. V roce 1971 byla dokončena stavba Kulturního domu, který stále dobře slouží svému účelu. 1985 byla otevřena nová prodejna. Dík dobré práci vedení obce, společenských organizací i obětavé práci občanů je společenský i kulturní život obce stále na dobré úrovni. Nejstarší zájmovou organizací v obci je Myslivecké sdružení Kostřice, druhou nejstarší je Sbor dobrovolných hasičů, jenž se ustavil 1882 a více jak půl století zde pracuje Český červený kříž. Koncem r. 1995 byl při obecním úřadu založen Klub důchodců, v němž jsou organizováni i důchodci ze Židovic a Cholenic. Divadelní ochotníci – Studio Běchary vzniklo v únoru 1999. Jsou zde firmy: zemědělský podnik Perseus a. s., závod Variaplast s. r. o., výroba bazénů a ekologických WC a pokrývačství – klempířství Jana Škody. V listopadu 1999 měly Běchary 224 obyvatel, z toho 7 žije v Běchárkách, domů mají 135, z toho je 82 trvale obydlených, 41 domů chalupářů a 12 neobydlených.
